Legenda hry Jízdenky, prosím! Evropa

Jízdenky, prosím! Evropa je hra, kterou je třeba představovat jen málokomu. Jedná se o úspěšného následovníka legendárního Ticket to Ride od Alana Moona. Co začal její cenami ověnčený předchůdce, v tom pokračovala i Evropa, která si vydobyla své místo na světě získáním International Gamers Award roku 2005.

Tím odstartovala sérii her, která se co do velikosti může rovnat s takovými giganty jako Osadníci z Catanu či Carcassonne. Co vedlo k tomu, že se Ticket to Ride stal značkou, která si vydobyla nejen celosvětovou popularitu, ale přečkala šťastně a úspěšně celých 18 let svojí existence? Jaký byl další krok od vzniku legendy a co přinesla hráčům Evropa?

Ve třiapadesáti se stal legendou

Alan R. Moon se narodil r. 1951 ve Skotsku, a do Ameriky se dostal až v sedmi letech, díky svému otci, který přijal práci redaktora v redakci Library Journal v New Yorku. Jeho tatínek se toužil do Země neomezených možností podívat už mnohem dříve, ale přísné imigrační kvóty to jeho rodině neumožňovaly. Zvolil proto poměrně obšírnou cestu přes Kanadu, a později vyměnil zmiňovaný New York za New Jersey.

“Každá neděle byla rodinný den,” vzpomíná Alan. “S tátou, mámou a bráchou jsme vyrazili na bowling, minigolf nebo prostě zašli do kina, a navečer jsme zasedli u deskových her,” vypráví s láskou o chvílích strávených hraním Monopolů nebo starého dobrého Risku.

Ačkoli svoji první hru (Black Spy) publikoval už když mu bylo třicet (r. 1981) pod vydavatelstvím Avalon Hill, opravdový věhlas mu přinesla až hra Ticket to Ride, kterou v České republice známe pod názvem Jízdenky, prosím!

Původní nápad se zrodil v Alanově hlavě v průběhu roku 2003, kdy pracoval na dočista jiné hře s vláčky. Její testování nemělo zrovna takové ohlasy, jaké očekával, a když si během ranní procházky po pláži zadumaně promýšlel nové koncepty a mechanismy, zrodil se mu v hlavě nápad na jednu z nejlegendárnějších her na světě.

Jeho přátelé byli nadšení, a po několika málo úpravách rozeslal Moon svůj prototyp do třech velkých vydavatelství, z nichž mu odpovědělo jen jedno jediné – Days of Wonder. O rok později sjíždí z výrobních linek první kopie, a zbytek už je historie.

O původní hře

V Jízdenkách se hráči stávají majiteli železničních společností, kteří se předhání v tom, kdo splní co nejrychleji co nejvíce kontraktů (jízdenek), a postaví tratě do příslušných měst. Na mapě jsou vyznačené barevné cestičky, které jednotlivá města propojují. Na začátku hry si každý hráč vylosuje, odkud kam má svoji železnici postavit, ale nesmí to říci ostatním.

Ve svém tahu můžete buď vzít z veřejné nabídky dva barevné lístky, nebo postavíte jednu trať. To se dělá tak, že zahodíte tolik lístků v příslušné barvě, kolik je ke stavbě potřeba. Postavenou trať označíte svými vagónky, a odteď už je jen a jen vaše.

Protože kontraktů lze splnit za hru opravdu spoustu, máte možnost si během hry dobírat i nové jízdenky s novými destinacemi.

Za co dostáváte body ve hře?

Body dostáváte za splněné karty jízdenek, počet použitých vagónků na jednotlivé tratě a také za to, zda se vám podařilo postavit nejdelší železnici ze všech.

Hra však není tak jednoduchá, jak se zdá. S tím, jak místa na mapě rychle ubývá, se zpočátku jednoduchá a nekonfliktní hra rychle změní v tvrdý konkurenční boj plný škodolibého, ale často i neúmyslného blokování. Vaše gigantické plány na stavbu monstrózní železnice napříč celými Státy se tak rozpadnou v prach, a nakonec jste rádi, že se vám postavilo dát dohromady síť prťavých lokálek. A protože body za nesplněné úkoly se vám od celkového skóre dokonce odečítají, může vám i nechtěná konkurence pěkně zavařit.

Co přináší hra?

Ještě týž rok svého vydání sklízí Ticket to Ride ceny Spiel des Jahres a Origins Award za rok 2004, a v Days of Wonder rychle zjišťují, že drží v rukou hru, která má daleko větší potenciál, než stát se hitem jednoho léta.

A tak se pouštějí do práce, a hned následující rok spatřují světlo světa Jízdenky, prosím Evropa.

Už od počátku se Evropa chlubí tím, že není jen pouhým rozšířením (jako expanze Mystery Train vydaná ještě roku 2004), nýbrž samostatně hratelnou hrou.

První znatelnou změnou byl přesun ze Spojených států amerických do staré dobré Evropy. Tentokrát budete stavět tratě “Od Edinburghu po Konstantinopol, a od Lisabonu až k Moskvě”. Staré herní mechanismy, které si hráči zamilovali, zůstaly zachovány, a k tomu přibyly další, které lákají jak nové hráče, tak i zároveň oživují nadšení ve fanoušcích původní hry.

Jedním takovým novým prvkem jsou trajekty. Ty jsou symbolizovány trasami v šedé, neutrální barvě, což hráči na první pohled úkol usnadňuje; k jejich kompletaci je však často zapotřebí zahodit poměrně velké množství karet, a navíc jednu až dvě kartičky lokomotiv, které slouží jako žolík. Trajekty však často představují výhodnou zkratku, kde se vám vysoká cena může vyplatit.

Stavění tunelů je ještě tvrdší oříšek. To vneslo do hry nový prvek risku a nevypočitatelnosti. Nejenom, že při budování trati musíte odhodit příslušný počet karet v dané barvě, ale navíc ještě otočíte vrchní tři karty z balíčku. Za každou otočenou kartu ve stejné barvě musíte navíc ještě jednu kartu do stavby přidat. Pokud již žádnou nemáte, berete si své karty zpět do ruky, a přicházíte o celý svůj tah. 

Posledním novým prvkem, která do Jízdenek přibyl, jsou nádraží. Ta udělala čáru přes rozpočet hráčům, kteří zakládali svoji strategii na blokování soupeřů. Své nádraží můžete postavit kdekoli – ke stavbě však potřebujete stále větší počet lístků stejné barvy. První je za jeden lístek, druhé za dva, třetí za tři. Každá postavená nádražní hala vám umožňuje používat jednu trať vybudovanou vaším protihráčem tak, jako by byla vaše vlastní. Tuto trať však nesmíte během hry měnit.

Závěr recenze

Evropa nejen, že nabídla přátelštější a přístupnější variantu hry, která se stala srdcovkou mnoha dětských duší i protřelých hráčů, ale zároveň osvěžila jednoduchý, ale funkční herní systém. Odstartovala tak obchodní model, který vydavatelství Days of Wonder úspěšně realizovalo i s frančízou Memoir ´44, jež se stala hitem téhož roku, co originální Jízdenky.

Evropa se dočkala takové oblíbenosti, že si o pár let později vysloužila nejen svůj vlastní balíček herních expanzí (Europa 1912), ale i luxusní edici k 15. výročí svého vzniku.

Drobné obměny při zachování základních pravidel obdařily každou hru ze série potenciálem oslovit nové začínající hráče, a zároveň si neodcizit, ale naopak ještě nalákat stávající fanoušky. 

Díky Evropě na naše stoly o rok později zavítal Märklin, poté Nordic Countries, a další a další samostatné hry a rozšíření, která si oblíbil celý svět. Původní Ticket to Ride byl zrodem legendy. Ale Evropa se stala průkopníkem ságy, která je s námi už více než 18 let.