Druhá šance: Tetris mínus stres

Druhá edice Druhé šance poprvé pod vydavatelstvím TLAMA Games. Jaká hra je?

To, že autorem je slavný Uwe Rosenberg, asi nikoho nepřekvapí – ostatně, autorem které hry Rosenberg není? 😀 (no dobře, Knizia je ještě vyšší kalibr, ale i tak Uweho profil na Geeku čítá 240 titulů a expanzí). Ale vážně – určitě si vybavíte hry jako Agricola, Patchwork, Nova Luna, či Le Havre.

Inspirací pro Druhou šanci byla zmiňovanému autorovi zjevně hra Tetris. Ano, ona klasika všech klasik, kterou měl doma každý jako malé děcko. I mě ještě leží v šupleti ta stará špinavá černá digihra od Vietnamce, která v sobě měla mít nabušených 9999 her, a namísto toho to byly jen tři hry o 3333 rychlostech.

Inu, jak asi předpokládáte, rozškubal jsem celofán na krabici ještě holýma rukama, celý nedočkav toho, jak asi slavný autor převedl tuto legendu do deskové podoby. Zpod víka na mě vypadl balíček karet, poměrně tučný oboustranný bloček o 100 listech, návod a několik pastelek. Pryč byl v tu chvíli stres a adrenalin, pryč bylo vychraptělé řvaní čínského repráku, který atakoval agresivní melodií soukromí mých sousedů, přišlo ticho, klídek a šustění tužkou po papíře.

Jak se to hraje?

Je to jednoduché – všichni dostanou bloček s mřížkou 9×9 a tužku. Pak otočíte dvě karty tvarů. Každý hráč si jeden z nich vybere a zakreslí ho do svého bločku. Dílky na sebe nemusejí nutně navazovat, ale nesmí se překrývat. Jakmile nemáte dost prostoru, abyste jeden z tvarů zakreslili, počkáte na konec kola, až budou všichni hotoví, a otočíte si jednu kartičku navíc – to je vaše druhá šance. Nikdo jiný si tenhle tvar nezakreslí, kromě vás. Pokud nedokážete zakreslit ani to, definitivně vypadáváte ze hry. Kdo má na konci nejméně volných polí, vyhrál.

První dojmy ze hry

Strategizovat tu samozřejmě taky jde – pokud si budete hlídat pohledem pomocné kartičky, které vám ukazují, kolik je v balíčku kterých tvarů. Upřímně doporučuji tyhle karty někam co nejrychleji zahodit, jinak se budete muset smířit s tím, že někteří hráči, i navzdory tomu, jak je tahle hra lehká a relativně svižná, neustále dopočítávají a odhadují.

Potěší i fakt, že se hráči nemohou navzájem poškodit, takže odpadá zuřivé vřískání rozběsněných capouchů, kterým se jejich o jedenáct let starší brácha vysmál za to, jak je parádně rozsekal (tohle mu nikdy neodpustím :).

Nabízí se samozřejmě srovnání s tituly jako Project L (od českých autorů, mimochodem) nebo New York ZOO, hrami o poznání kompexnějšími, a využívajícími jako základní mechaniku práci s polyominovými dílky (moderní výraz pro tetrisové kostičky). Newyorská ZOO je dokonce jedním z Uweho posledních výtvorů.

Řeknu to asi takhle – jedná se o jednoduchou nenáročnou rodinnou Flip&Write hru (jinými slovy – otoč kartu a nakresli, co je na druhé straně), kterou vysvětlíte do jedné minuty, a která vám zabere asi tak 10 minut celkem.

Plusy a mínusy hry

Druhá šance je prostě hra na výlet, do vlaku nebo na dovolenou – jinak řečeno, není to zlatý hřeb deskoherního večera. Nicméně zatímco u výše zmiňovaných her je důležitá strategie a plánování, hlavním kritériem v případě Druhé šance je v podstatě to, aby vaši hráči dokázali už (a nebo stále) udržet tužku maximálně třemi prsty.

Pohodový počet 1-6 hráčů a jazyková nezávislost přímo vybízí k tomu, aby si zahrála celá rodina i s dětmi. Myslím si, že hranice “od 8 let” je možná i trochu přehnaná, a že hru si užijete i s menšími caparty, kteří si při první příležitosti nestrčí pastelku do nosu. A ti, kteří tužku ještě neudrží, můžou tátovi či mámě radit.